Ostravské sochy #38

Jakub Ivánek | 7.1.2017 | OSTRAVA | #sochy | 2 Comments

Ostravské realizace Marka Číhala.

Když už se v poslední době točí Ostravské sochy kolem čerstvě vydané sady pohlednic, není od věci připomenout to, co se do souboru již nevešlo. Výběr 19 objektů, které by zahrnovaly různá vývojová období ostravského umění ve veřejném prostoru, byl složitý. Naše snaha ukázat rovněž pozitivní příklady současného umění nás vedla k tomu, že jsme ve výběru nejnovějších děl preferovali ta, která vznikla na základě soutěží (Rittsteinův Úsvit, Moješčíkova Levitace). Stranou tak zůstaly jinak výtečné realizace mladého malíře Marka Číhala (* 1986), který i přes svůj nízký věk vytvořil v Ostravě už tři práce.

Dvě z nich realizoval ve spolupráci s architektonickým studiem Acht pro novostavbu IQ Office Parku na náměstí Republiky. Starší z nich je „kresba do betonu“, vytvořená již v době výstavby budovy roku 2011, neboť tvoří součást vlastní stavby. Kdo chodí kolem, zřejmě si této monumentální dekorativní zdi u schodiště ve vstupní hale povšiml, neboť je vidět i přes prosklené vstupní průčelí. Realizovat ji jako skutečnou kresbu do betonu nebylo vzhledem k materiálu možné, a tak se musel spokojit s digitalizací kresby do vektorů, zvětšením, následným vytvořením formy a odlitím do betonových panelů, jejichž seskládáním stěna vznikla.

Marek Číhal: „kresba do betonu“ ve vstupní hale IQ Office Park, 2011 (foto Roman Polášek)

Druhou realizací pro týž objekt se stal v roce 2013 tzv. interaktivní podchod, tedy soubor čtyř kovových panelů, který zdobí příchod k budově IQ Office Parku v bočním rameni podchodu na náměstí Republiky. Zde jde o kovové desky na stěnách, nahoře se zalamující a pokračující na stropě, na nichž je Číhalova kresba opět převedena do monumentální podoby, zde pomocí perforace vlastního plechu. Ve shodě s Číhalovým stylem propojujícím kresbu s malbou jsou některá místa domalována fosforeskující malbou. Střídající se nasvětlení objektů pak způsobuje nejen proměnu tónu celého panelu, ale rovněž vyznění těchto svítivých malovaných částí.

Marek Číhal: interaktivní podchod k IQ Office Parku na náměstí Republiky, 2013 (foto Roman Polášek)

Třetí realizace vznikla původně pro jiné město i prostor. Jak již napovídá název Poslední večeře před a po, je inspirována biblickým tématem. Měla být totiž realizována v kostele na Novém Barrandově v Praze. Jakmile však z tohoto návrhu sešlo, uplatnil Číhal Večeři v Dolní oblasti Vítkovic, kde ji realizoval roku 2013. Jan Světlík mu poté za jeho práci udělil svou cenu v kategorii Výtvarné naděje. I v tomto případě jde o převedení Číhalovy kresby do monumentálního rozměru, tentokrát v podobě skleněné trubice naplněné svítivým plynem (tzv. neonem) a zavěšené na kovovou treláž. Dílo je umístěno v prostoru galerie pod vysokou pecí č. 1. Ačkoli je vidět i zvenku, bohužel svítí málokdy.

Marek Číhal: Poslední večeře před a po, 2011, Dolní oblast Vítkovice (foto Jakub Ivánek)

Jak již vyplývá z vyřčeného, pro malíře Marka Číhala je důležitá kresba. Studoval zprvu grafiku, kterou však zavrhl a obrátil se k malbě, aby v jejím rámci přenesl důraz na kresbu. Jeho styl charakterizuje expresivita a spontaneita tahu doplněná o výrazný barevný efekt. Tato skutečnost ve spojení s rozverným, řekli bychom až „čmáravým“ stylem kresby a uplatňováním motivů žertovně ztvárněných zvířat i lidí zapříčiňuje, že Číhalova díla zprvu působí ryze optimistickým dojmem. Ten se však při bedlivějším sledování začíná proměňovat, když mezi legračními motivy nacházíme i znepokojivé či kritické a vážně míněné prvky. Tak může v ostravském interaktivním podchodu působit např. panel, na němž chromá postava s biskupskou čepicí na hlavě sedící na kolečkovém křesle míří pistolí na slona v rámečku (či krabici?), zatímco na zemi se válí autíčko-formule. Podobně i panel znázorňující les s horami v pozadí, nad nímž letí divoké kachny, které však připomínají rovněž stíhací letouny.

Marek Číhal: interaktivní podchod k IQ Office Parku na náměstí Republiky, 2013 (foto Roman Polášek)

Číhalovy monumentální realizace jsou pozoruhodné tím, jak dokážou výstředně experimentovat, ale přitom zaujmout i širší publikum. Pracují často s materiály a efekty, které pro umění objevily zejména generace umělců profilující se v 60. letech 20. století, ať je to beton, prořezávané ocelové plechy, neonové trubice, či různé světelné prvky. V důrazu na linii i barvu lze pozorovat ohlas díla Karla Malicha, ale rovněž navazování na fauvistickou, matissovskou linii tvorby, která vede kořeny ještě hlouběji, k umění počátku 20. století. Postup vzniku Číhalových realizací se však opírá o zcela současné postupy (využití moderních technologií), lze vysledovat rovněž vztahy k současnému street artu a velmi nově a netradičně působí i volba tematiky a použitých motivů jeho obrazů. Přesto je pro Číhala stále živé např. zátiší – velmi tradiční námět umění…

Marek Číhal: interaktivní podchod k IQ Office Parku na náměstí Republiky, 2013 (foto Roman Polášek)

Pro celkový dojem z díla tohoto mladého ambiciózního umělce, který již v současnosti proráží i za hranice naší země (žije střídavě v Praze a Berlíně), je dobré si prohlédnout i jeho další tvorbu na oficiálních internetových stránkách. Jsou tam i návrhy a předobrazy ostravských realizací.

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.

http://ostravskesochy.cz/dilo/593

http://ostravskesochy.cz/dilo/594

http://ostravskesochy.cz/dilo/822