Ostravské sochy #33

Autobusové zastávky na Bohumínské ulici: Kosmonaut letící za sluncem Václava Uruby a Pochodeň Vladislava Gajdy.

Kdybychom hledali v poválečném umění Ostravy něco skutečně výjimečného, fenomén, na který běžně v jiných českých městech nenarazíme, zajisté půjde o soubor umělecky ztvárněných autobusových zastávek na dvou hlavních silnicích protínajících město – „ulicích“ Rudné a Bohumínské/Frýdecké. Určitě bychom i jinde autobusové zastávky doplněné o výtvarná díla našli, ale v takové koncentraci a jako poměrně ucelený soubor s určitým jednotícím principem rozhodně ne (až na jednu výjimku šlo o zpracování hlavní betonové stěny pomocí reliéfu). Na dvou zmíněných silnicích vzniklo na konci 60. a v první polovině 70. let celkem 24 takových objektů. O 16 zastávkách na Rudné, z nichž 3 byly v minulosti odstraněny, jsme pohovořili již v roce 2014 na internetových novinách OstravaBlog (http://ostravablog.cz/komentare/autobusove-zastavky-na-rudne). Nyní se tedy věnujme zbylým 8 zastávkám na silnici, jejíž severní část nese název Bohumínská, jižní pak Frýdecká. Dnešní díl seriálu se bude věnovat dvěma (nebo třem?) objektům v severní části této rychlostní komunikace.

Václav Uruba: reliéf letícího kosmonauta na zastávce Náměstí Jurije Gagarina, 1976 (foto Petr Sikula)

Nejistota ohledně počtu umělecky ztvárněných zastávek na ulici Bohumínská plyne z toho, že archivní prameny jsou v tomto ohledu poněkud zmatené. Hovoří o dvou zastávkách, jejichž realizace byla zadána Václavu Urubovi a Oldřichu Fidrichovi. Dnes však v terénu nacházíme pouze Urubův reliéf na zastávce Náměstí Jurije Gagarina a plastický objekt Pochodeň na zastávce U Hradu (ve směru na Kunčičky), za jehož autora je v soupisech realizovaných prací za rok 1976 označen Vladislav Gajda. A jeho pracím opravdu ztvárnění tohoto poutače odpovídá. Při jednání umělecké komise o podobě Fidrichova díla se sice taktéž hovořilo o motivu pochodně, ale ta měla být zobrazena na reliéfu, na kterém byly rovněž jiné prvky, související s průmyslovým Ostravskem (komíny, haldy apod.). Navíc zcela postrádáme záznam o kolaudaci této práce, která zřetelně nebyla dokončena v termínu. Je tedy docela možné, že Fidrich reliéf nakonec nezhotovil, a práci pak vykonal narychlo Gajda, který zůstal u motivu pochodně, a tu vytvořil jako solitérní plastiku vedle zastávky. Také však zatím nemůžeme vyloučit, že naproti Urubově zastávce na Gagarinově náměstí mohla být ve druhém směru rovněž zastávka s reliéfem, která byla později odstraněna při úpravách silnice (dnes se tam nachází jen novodobý skleněný přístřešek). Zajímavé však je rovněž to, že dotazovaný autor Fidrich si na žádnou takovou práci ani nevzpomněl…

Václav Uruba: reliéf letícího kosmonauta na zastávce Náměstí Jurije Gagarina, 1976 (foto Petr Sikula)

Zpět tedy k existujícím objektům, které byly realizovány v roce 1976 a jsou tak nejmladšími z uvedeného souboru zastávek. Václav Uruba, pro kterého nebyl rozměrný betonový reliéf žádnou novinkou, neboť s tímto materiálem čile pracoval již od počátku 60. let, využil příležitosti ztvárnit zastávku na náměstí pojmenovaném po prvním kosmonautovi pomocí vesmírné tematiky, jež patřila k jeho oblíbeným. Reliéf bývá neoficiálně označován jako Kosmonaut letící za sluncem – horizontálu vznášející se postavy na delší stěně zastávky doplňuje ono slunce (či planeta), které je vtipně umístěno až na zadní, kratší zdi, k níž přiléhá objekt trafiky. Pohyb postavy měl naznačovat její druhý, velmi mělký obrys mírně se lišící kompozice, jenž se však při dnešním barevném nátěru betonové stěny, který stírá rozdíl mezi šalovanými a nešalovanými místy, docela ztrácí. Dvojité je rovněž ono slunce – i proto je nejisté, zda nejde spíš o planety, nebo také zemi částečně zakrytou měsícem, jejichž velikost je v perspektivě kosmu proměnlivá a z jistého místa v jistou dobu se mohou obě tělesa zdát stejně velká. Dva mírně prostupující se kruhy navozují též dojem ležaté osmičky – symbolu nekonečna. Pak by celá scéna představovala vlastně alegoricky cestu za tajemstvím vesmíru.

Václav Uruba: reliéf letícího kosmonauta na zastávce Náměstí Jurije Gagarina, 1976, současný stav (foto Jakub Ivánek)

Poněkud jiný námět má plastika Vladislava Gajdy, která se tematicky vztahuje k jeho reliéfu havíře v ležáku s poslední slokou z básně Ostrava Petra Bezruče, jenž je umístěn u křižovatky pod slezskoostravskou radnicí a má představovat Revoluční tradici Slezské Ostravy. Ačkoli horník je v tomto případě oprávněným zástupcem této revoluční tradice (připomeňme krvavě potlačenou stávku na Dole Trojice v roce 1894), na první pohled nám revoluci více sugeruje právě nedaleká Pochodeň. Ta je ztvárněna poněkud konstruktivisticky jako čtyři vertikální hranoly, které v horní části přecházejí ve spletenec připomínající třepotající se plameny. Krása objektu spočívá v důmyslné jednoduchosti a geometrické hříčce, při níž se strohý objem přetváří v „živou“, kvetoucí masu.

Vladislav Gajda: Pochodeň na zastávce U Hradu, 1976 (foto Jakub Ivánek)

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.

http://ostravskesochy.cz/dilo/1009

http://ostravskesochy.cz/dilo/1008

http://ostravskesochy.cz/dilo/1021

Související články

• 17.12.2016: Ostravské sochy #35
• 22.04.2017: Ostravské sochy #53
• 15.04.2017: Ostravské sochy #52
• 08.04.2017: Ostravské sochy #51
• 01.04.2017: Ostravské sochy #50
• 25.03.2017: Ostravské sochy #49