Ostravské sochy #29

Květy míru i přes míru (III): „růže“ Jiřího Bieleckého, červený květ Karla Štětkáře a květ Martina Pawery.

V dnešním díle seriálu bychom se po dvou týdnech, během kterých jsme se věnovali výhradně sochařským realizacím květin, obrátili k nástěnným ztvárněním těchto objektů, mezi nimiž budou rovněž realizace malířské.

Začneme však jednou sochařskou – kovovým reliéfem pro Českou spořitelnu v Ostravě-Zábřehu od havířovského výtvarníka Jiřího Bieleckého. Bielecki při uměleckém hledání v 60. letech dospěl až k vytváření specifických konkretistických objektů – tzv. gravitabilů. Jejich název vyplýval z toho, že právě gravitace činila z těchto prořezaných umělohmotných folií estetické artefakty, které ale právě gravitaci navzdory působily neobvyklou lehkostí a vzdušností. Jeho slibně nakročená kariéra (samostatně vystavoval v pražské Galerii bratří Čapků roku 1969) byla za „normalizace“ utlumena, a proto se později věnoval spíš dekorativním zakázkám. Jednou z nich byl i náš reliéf, který sám v souhlase s jeho umístěním v bankovní instituci označoval jako Šperkovnici. V ústředním kruhovém útvaru tohoto objektu však lze vidět jakousi růžici, která posouvala vyznění celého objektu právě ke květinovému motivu. Tomu nahrávalo i nepravidelné zvlnění jeho lesklého povrchu, který mohl také vzdáleně upomínat na jeho plastové objekty ze 60. let. Reliéf již řadu let v pobočce spořitelny bohužel nenajdeme.

Jiří Bielecki: Šperkovnice, 1975–1976 (historické foto Zemský archiv Opava)

Od pomyslné růže však zpět ke kytce skutečné, ovšem přeci jen zatížené jinotaji, které z ní činí více symbol než pouhé výtvarné ztvárnění reálného květu. Jistě si mnohý vzpomene na úvodní báseň legendárních Slezských písní Petra Bezruče. Právě v ní se opěvuje květ ne zrovna tradiční – červený květ kaktusu, rostliny pichlavé, ale tak překrásné v květenství. Malíř Karel Štětkář se pokusil o ztvárnění tohoto motivu rovněž v rámci svých povedených grafických „karikatur“ osobností českého kulturního dění, když zobrazil píšícího Petra Bezruče pod oknem s kaktusem, jehož červený květ připomíná (odmyslíme-li si jeden okvětní lístek) rudou hvězdu. Toto hvězdicovité ztvárnění Červeného květu převzal i do své keramické mozaiky pro boční stěnu bloku 333 v Hrabůvce, kde ovšem květ postrádal samotnou rostlinu – kaktus. Místo z něj vykvétal symbolicky z uhelného balvanu, onoho těžkého údělu našeho kraje. Ani toto dílo již nespatříme – zaniklo pod zateplením uvedeného domu.

Karel Štětkář: Červený květ, 1976 (foto Petr Sikula)

Alespoň poslední z dnes uváděných děl můžeme stále spatřit, a to navíc v poměrně kvalitně rekonstruovaných prostorách hotelu Chemik v Mariánských Horách. Jde rovněž o dílo z uvedené trojice nejmladší. Dokončeno bylo teprve při dovybavování hotelové restaurace v roce 1991 a jeho autorem je havířovský výtvarník Martin Pawera. Květ je zde vytvořen na stěně nad podestou schodiště technikou štukolustro, tedy jako leštěná vápenná fresková malba, navíc plasticky vystupující nad okolní omítku zdi. Typizovat nějak tento květ je vzhledem k jeho stylizaci prakticky nemožné. A nepodstatné. Lépe učiníme, vyzvedneme-li jeho působivou barevnost, která se pohybuje v podzimních tónech červené a žluté a kontrastuje s jarní zelení ústřední části objektu.

Martin Pawera: Květ, 1991 (foto Jakub Ivánek)

Martin Pawera: Květ, 1991 (foto Roman Polášek)

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.

http://ostravskesochy.cz/dilo/656

http://ostravskesochy.cz/dilo/746

http://ostravskesochy.cz/dilo/1122

Související články

• 22.04.2017: Ostravské sochy #53
• 15.04.2017: Ostravské sochy #52
• 08.04.2017: Ostravské sochy #51
• 01.04.2017: Ostravské sochy #50
• 25.03.2017: Ostravské sochy #49
• 18.03.2017: Ostravské sochy #48