Ostravské sochy #28

Jakub Ivánek | 29.10.2016 | OSTRAVA | #sochy | Žádné komentáře

Květy míru i přes míru (II): vodní květina Otty Ciencialy, růže Sylvy Lacinové a orchidej Pavla Chrásky.

Kdo si myslí, že jsme v minulém díle ostravské „květinové kašny“ vyčerpali, dalece se mýlí. Na další z nich narazíme v tzv. Starém Zábřehu, kde v 80. letech vyrostlo sídliště a uprostřed něj okrskové středisko. Před ním se na prostranství obráceném do ulice Jugoslávské rozprostřely rozměrné bazény, jejichž završením se stala vápencová skulptura ve tvaru květu. Autor díla, havířovský sochař Otto Cienciala zřejmě pomýšlel na lotos či jinou typicky vodní kytku, jejíž květy plují po hladině a vzbuzují spíš dojem vyrovnanosti, klidu a harmonie. Voda z této fontány totiž nestříkala, jako tomu bylo běžné jinde, ale pouze stékala do zmíněných bazénů právě po stranách onoho květu. Ačkoli plastika bývá v literatuře prezentována jako Květ, zadání úkolu znělo „plastika s přírodními motivy“, a tak není vyloučeno, že autor mohl při návrhu plastiky pomýšlet i na jinou přírodninu. Mnoho obyvatel sídliště v útvaru na fontáně totiž vždy vidělo trs banánů. Je možné, že v době nedostatku tohoto tropického ovoce se chodili před samoobsluhu dívat alespoň na kamenné…

Otto Cienciala: Lotosový květ před okrskovým střediskem na ulici Jugoslávské, 1985–1985 (foto Jakub Ivánek)

Fontána je už řadu let nevyužívána a vypadá velmi nevzhledně, ačkoli vlastní plastika je zcela v pořádku. Obvodní úřad má v plánu nádrže odstranit a květ přemístit do menšího bazénku přímo před obchod. Uvidíme, jaký výsledek tyto snahy přinesou.

Sylva Lacinová: Květ růže (?), Hlavní nádraží v Přívoze, 1973–74 (foto Roman Polášek).

Jestliže si někdo nedokázal ujasnit význam zábřežské fontány, bude mít zřejmě ještě větší potíž v případě fontány z předprostoru Hlavního nádraží v Přívoze. Zdejší kruhová vodní nádrž obdržela roku 1974 plastiku od známé brněnské sochařky Sylvy Lacinové. Ta dílo ve svých soupisech označuje jako Květ, ačkoli při míře stylizace plastiky není zcela jasné, o jakou květinu by se mělo jednat. Možná právě proto střídání oblých a lomených tvarů (pro Lacinovou charakteristické) začalo v kolemjdoucích budit dojem spíše přírodního živlu. A jelikož voda ve zdejší kašně stříkala opravdu bohatě (po celém obvodu kruhu směrem do středu k plastice), usoudila veřejnost, že půjde patrně o vlnu. Jakkoli se snažím tento význam objektu přisouzený v jeho formách nalézt, nedaří se mi to. Ale představivost lidu je chtěná, tudíž posvátná – tedy budiž! Přece jen se ale osobně přimlouvám za květinu, možná snad i růži…

Fungující fontána před Hlavním nádražím na staré fotografii neznámého autora (zveřejněno na Facebooku Zapomenuté Ostravy).

Plastiku květiny stále před Hlavním nádražím najdeme. Vlastní kašna ovšem při posledních úpravách zmizela a nahradila ji jen louže, z níž dnes onen květ sotva získá nějakou vláhu.

Jsme-li už u tématu stylizovaných přírodních objektů, stojí za zmínku ještě alespoň jedna plastika v našem městě. Je to Květ od sochaře Pavla Chrásky, který dosedl do zahradního prostoru atria podchodu na náměstí Republiky. Půjdete-li někdy mimo hlavní trasu podchodu (za denním barem Metro), můžete v zahrádce při betonové opěrné zdi (podle aktuální výše tamní vegetace) spatřit keramický květ, který jako by utekl z nějaké „květinové kašny“. Nezdá se však, že by kolem něj někdy v minulosti jakákoli vodní plocha byla (prvek fontány však měla tzv. skalní průrva opodál, blíže hlavního tahu podchodu, jejímž autorem byl dnes již zmíněný Otto Cienciala). Jako květina je zdejší plastika patrná především, díváte-li se na ni shora z chodníku podél silnice. Pokud se však právě ocitáte v tmavých chodbách podchodu, může vám objekt v houští připomenout třeba i číhajícího tvora, podobného oživlým rostlinám. Pak by byla úvaha o jeho „útěku“ z nějaké nádrže zcela k věci.