Ostravské sochy #20

Jakub Ivánek | 3.9.2016 | OSTRAVA | #masarykovo náměstí, #sochy | 1 komentář

Umělecká díla pro integrovaný dům v centru města (I): Matka Země Karla Vávry, leptaná skla Karla Štětkáře, Ptáci Rudolfa Prokopa.

Integrovaný dům čp. 2572 v nároží severovýchodní fronty dnešního Masarykova náměstí vznikl v letech 1958–62 dle projektu architekta Miloše Bartoně. Ten ve funkci hlavního architekta města Ostravy (kterou vykonával od roku 1963) nechvalně proslul mnohými demolicemi historické zástavby. Rovněž na místě diskutované budovy se před její výstavbou nacházely (ovšem tehdy již značně zchátralé) měšťanské domy s podloubím, jejichž zboření považujeme z dnešního hlediska za ztrátu. Projekt integrovaného domu pak s sebou nese ještě jednu negativní kontaci. Při jeho výstavbě totiž došlo k úpravě náměstí (tehdy čerstvě pojmenovaného na počest Lidových milicí), při níž byl mariánský sloup nahrazen sochou Milicionáře od Vladislava Gajdy. Tento krok je však již dávno napraven do původního stavu, a tak se snad na objekt, jehož rozsah zaujímá v podstatě polovinu bloku domů mezi náměstím a ulicemi Kostelní, Zeyerova a 28. října, můžeme dívat již s odstupem, bez emocí, které tuto stavební činnost na náměstí provázely od konce 60. let až do počátku 90. let 20. století. Jde koneckonců o zajímavý urbanistický prvek, který dodnes úspěšně plní různé funkce – obytné, restaurační i kulturní.

Miloš Bartoň: integrovaný dům v centru města, 1958–62 (foto Jakub Ivánek)

Integrovaný dům na hlavním ostravském náměstí je však zajímavý také svou bohatou uměleckou výzdobou. Ačkoli vznikl ještě před rokem 1965, kdy bylo vyhláškou ustanoveno povinné procento na umění z rozpočtu stavby, umělci zde dostali dostatek příležitostí vyjádřit svůj talent. Jelikož zde vzniklo více realizací, potrvá jejich líčení opět více dílů našeho seriálu. Začneme u děl, která vznikla pro část stavby obracející se do náměstí.

Vstup do bytové části domu zdobí rozměrný pískovcový reliéf sochaře Karla Vávry s názvem Matka Země. Jeho pásovou kompozici tvoří tři postavy, jejichž pozornost je směřována k družici na pravé straně výjevu. Nalevo sedí ženská postava, uprostřed téměř vzlétá ženská postava držící v pozadí vlajku a vpravo sedí dítě. Gesta všech vyjadřují údiv a radost z pokroku, symbolizovaného právě družicí. Jako Matka Země se jeví spíš postava nalevo, a to zejména svou statickou zakotveností a poklidným, ale hrdým úžasem, s nímž se za družicí obrací. Zato postava s vlajkou, která svým gestem jako by družici sama vypouštěla, je zřejmě symbolem pokroku, v souvislosti se svým atributem a dobovým pozadím snad rovněž personifikací vítězného socialismu. Patetické pojetí námětu i bruselská stylizace postav z něj činí ukázkový příklad tehdejšího skulptivního sochařství.

Karel Vávra: Matka země, 1961–64 (foto Jakub Ivánek)

Vstup do restaurace zdobila v minulosti tři ručovaná (rytá) skla dle návrhu grafika Karla Štětkáře. Nad hlavním vstupem do haly s šatnou to byla oblečená dvojice muže se ženou se sluncem v pozadí, zatímco vstupy do jednotlivých oddělení restaurace nalevo a napravo oddělovaly od haly nad dveřmi supraporty se dvěma nahými ženami a dvěma nahými muži (tedy mezi umělci odedávna oblíbený motiv ženské a mužské toalety). Přijdete-li do haly dnes, zjistíte, že uvedené toalety již zmizely. Potěší vás možná, že ústřední výjev nad hlavním vstupem je stále na svém místě, ovšem bohužel obestavěný dalšími dveřmi s novou konstrukcí a zvenku zcela zastíněný vstupní markýzou. Působivost díla je tak omezena na minimum.

Karel Štětkář: návrhy na rytá skla, 1961–64 (Zemský archiv v Opavě)

Ještě hůře dopadla rozsáhlá dekorativní stěna malíře Rudolfa Prokopa v hlavním restauračním prostoru, na vnitřní straně zaoblené zdi nároží budovy. Mnohonásobně stylizovaná malba Ptáků, která snad může odkazovat na některá díla Piccassa či Miróa, představovala ryze abstraktní kus. To se zřejmě nezdálo polistopadovým majitelům příliš reprezentativní, a tak při přestavbě restaurace v duchu tehdejší módy celou zeď překryli novou vrstvou. Malba snad pod nánosem pozdějších údobí stále existuje. Třeba bude jednou renovována podobně jako Prokopova malba ve foyer havířovského kina Centrum.