Ostravské sochy #2

Jakub Ivánek | 30.4.2016 | OSTRAVA | #hřbitov, #slezská, #sochy | Žádné komentáře

Umělecká výzdoba smuteční cesty: Řečtí andělé Jozefa Jankoviče, Smrt Jiřího Babíčka a kovová plastika Vladimíra Janouška.

V minulé části seriálu jsme si představili vstupní prostor městského hřbitova na Slezské Ostravě a slíbili jsme pokračování v podobě umělecké výzdoby smuteční cesty vedoucí od hřbitovní brány nahoru k obřadní síni nového krematoria.

Již při pohledu od brány zaujme pozornost monumentální betonová plastika, která svou hmotou ve tvaru tupoúhlého trojúhelníku zabodnutého do země rozevřeným vrcholem vytváří překážku. Nutí tak příchozího akceptovat tento objekt vizuálně i motoricky, neboť je třeba jej po cestě nahoru obejít či pod pomyslnými křídly svěsit hlavu – na znamení zármutku. Ze středu obou jeho průčelí vycházejí vstříc člověku postavy s přehnanými, deformovanými končetinami – charakteristickým znakem tvorby Jozefa Jankoviče, snad nejuznávanějšího žijícího sochaře Slovenska, který tuto kompozici s názvem Řečtí andělé promýšlel od poloviny 60. let a dokončil ji roku 1970.

Řečtí andělé Jozefa Jankoviče (foto Jakub Ivánek, 2016).

O něco výše návštěvníky v minulosti ohromovalo jiné dílo. Přešel-li pod křídly andělů „na druhou stranu“, není divu, že ho v těchto končinách musela uvítat panovnice záhrobí – zosobněná Smrt. Tu si její autor Jiří Babíček představil v polovině 60. let coby bizarní dámu s mohutnými boky, ale kostnatýma rukama a drobnou hlavou na útlém krku, jen spoře oděnou do jakýchsi fáčů, jak sedí na svém trůně lemovaném dvěma mohutnými pylony. Působivé dílo, které v minulosti muselo vyděsit řadu dětí a vzbudit respekt v mnoha dospělých, bylo v roce 1999 jako poškozené (vytvořeno totiž z nepříliš trvalého laminátu) namísto opravy předáno zpět jejímu autorovi, jehož zahradu ve Vestci u Prahy dodnes po renovaci ozvláštňuje.

Plastika Smrti od Jiřího Babíčka (1964-1970) na fotografii asi z 80. let 20. století (Archiv města Ostravy).

Babíčkova plastika v roce 1999 před odstraněním (foto Hana Kunzová, Archiv města Ostravy).

Bohužel si zatím nelze ani starou fotografií připomenout další odstraněné dílo, které zdobilo vlastní předprostor obřadní síně. Byla jím abstraktní kovová plastika předního českého sochaře 2. poloviny 20. století Vladimíra Janouška. Socha vzešlá z celostátní soutěže z let 1962–63, realizovaná pak v roce 1968, byla údajně 2,5 m vysoká a charakterizoval ji reliéfně ztvárněný povrch. Po tomto díle, které zmizelo možná již po dostavbě nové čekárny v roce 1980, se příslovečně „slehla zem“. Kéž by se našla alespoň jeho fotografie, která by jej pomohla zpřítomnit.

Smuteční síň s krematoriem od architekta Iva Klimeše (foto Roman Polášek, 2016).

Dnes se můžeme kochat už jen stavbou vlastní smuteční síně s krematoriem od předního ostravského architekta Iva Klimeše, které se svou nadčasovou modernistickou podobou téměř vymyká době jejího projektování – první návrhy vznikly již na přelomu 50. a 60. let 20. století. Působivá je síň zejména zevnitř, kde také vznikla řada uměleckých děl významných českých umělců. O těch ale až jindy.

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.
http://ostravskesochy.cz/dilo/1043-Recti-andele
http://ostravskesochy.cz/dilo/1042-Smrt
http://ostravskesochy.cz/dilo/1036-reliefni-plastika-pred-obradni-sini