Ostravské sochy #14

Jakub Ivánek | 23.7.2016 | OSTRAVA | #mozaiky, #sochy, #všb | Žádné komentáře

Mozaiky na Vysoké škole báňské (III): keramické mozaiky Evy a Bohumíra Krystynových a kamenná mozaika Jana Václavíka.

V posledním díle o mozaikách na budovách VŠB-TUO pohovoříme o těch, které jsou vytvořeny z jiných materiálů než ze skla. V podstatě půjde o další dva poměrně časté materiály mozaik, kterými jsou keramika a kámen.

Keramické mozaiky najdeme v areálu VŠB dvě a shodou okolností jde v obou případech o práce týchž autorů, jimiž jsou manželé Eva a Bohumír Krystynovi. Bohumír Krystyn byl především malíř, který na svých obrazech nejčastěji zachycoval krajinu, ať už tu ostravskou, nebo i zahraniční, kterou poznal na cestách po světě. S manželkou Evou, která byla keramičkou, však rovněž spolupracoval na návrzích řady mozaik pro architekturu. Jejich společný styl je poměrně snadno rozpoznatelný – charakterizuje ho naivizující, plošně pojatá stylizace v duchu kolážovité ilustrace knih pro děti a mládež. Mozaiky bývají sestaveny z různě velkých, do čtverce či obdélně řezaných kachlů s mírně reliéfním, barevně glazovaným povrchem. Obě mozaiky na VŠB jsou toho dobrým příkladem.

Eva a Bohumír Krystynovi: Učíme se od přírody, 1980 (foto Jakub Ivánek)

Starší je mozaika s názvem Učíme se od přírody, kterou vytvořili v letech 1979–80 pro ZŠ Lumírova ve Výškovicích. Daná škola byla v minulosti zrušena a objekt dnes využívá Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB-TUO. Proto snad může zvolená, na děti orientovaná tematika vyznívat v kontextu vysokoškolského zařízení poněkud nepatřičně. Některé technické motivy v levé části (vlak, balón, letadlo či družice) ovšem s technickým zaměřením univerzity přece jen do jisté míry konvenují.

Eva a Bohumír Krystynovi: Mládí, život, příroda, 1987 (foto Roman Polášek)

Zato druhá mozaika Krystynových vznikla přímo pro VŠB, a to v roce 1987 v rámci budování menzy v porubském areálu. Na díle jako obvykle spolupracovali oba manželé, nicméně Eva Krystynová v průběhu realizace zemřela, a tak mozaiku musel dokončit sám Bohumír Krystyn. Jde tedy o její poslední a možná i nejrozsáhlejší dílo, neboť svými úctyhodnými rozměry 210 x 980 cm patří mezi největší keramické mozaiky široko daleko. Mozaika v tomto případě není umístěna na vnější stěně, ale ve vstupním vestibulu, který (nebýt nevhodně umístěných informačních panelů, jež ji zastiňují) zcela ovládá. Její námět (Mládí, život, příroda) je zvolen s ohledem na mladé lidi sem docházející. Na kompozici nepravidelného tvaru s centrálním kruhovým prvkem, která může odkazovat k vodní hladině a slunci, najdeme většinou ryze letní motivy – windsurfing, koupání, procházky přírodou, odpočinkovou četbu i hru na kytaru. Působivá je zejména zpodobněná zvířena, která zahrnuje roztodivné mořské ryby, řadu ptáků (včetně krocana a kohouta se slepičí rodinkou v ústřední části), ale třeba i ježka s hadem a létajícího ještěra. Dětská stylizace může v prostředí vysoké školy působit trochu infantilně, ale pestře zvolené motivy to do značné míry napravují.

Eva a Bohumír Krystynovi: Mládí, život, příroda, 1987 (detail levé části s přímořskými motivy, foto Jakub Ivánek)

Zcela opačnou stylovou polohu zastupuje kamenná mozaika od malíře Jana Václavíka, která zdobí dům služeb v areálu porubských kolejí VŠB-TUO. Jde v podstatě o obložení tří ploch mezi vstupy do objektu v kryté chodbě atria, jež Václavík vyřešil pomocí obdélných mramorových hranolků sestavených do geometrické kompozice dělených kruhů na pozadí čtverců (či prolínání kruhů se čtverci). Střídají se tu pouze dvě barvy – bílá se světle hnědou – a každá stěna má svou vlastní kompozici. Jednoduchost výzdoby v duchu geometrické abstrakce dodává šmrnc jinak poměrně fádní architektuře.