Městská jatka

Ostrava se po dlouhých letech dočká nových výstavních prostorů. Dokončuje se rekonstrukce bývalých městských jatek v centru města.

Jedna z nejvýraznějších staveb centra města má dlouhou historii a nahnutý osud. Podívejme se aspoň na část její minulosti a důležité milníky.

Historie

První objekty ostravských jatek byly postaveny už v roce 1881, kdy vznikly drobné, účelově řešené objekty s jednoduchými fasádami z režného zdiva, z nichž je zachována pouze hala u železniční trati. Na to navázala druhá etapa výstavby od konce 80. let až do roku 1910, kdy vznikly dodnes zachované objekty porážky prasat, solírny, nové strojovny s kotelnou a nové ledárny s věží. V této fázi rozšíření areálu se již plně projevila tendence k připodobnění průmyslové architektury městskému prostředí a historicky a společensky vyšším architektonickým typům objektů. Horizontální hladinu rozčlenila věž, atiky a profilovaná komínová tělesa. U fasád se pozornost soustředila na bohatě utvářené římsy, pilastry, ostění a různotvaré otvory oken a dveří, vše z cihelných tvarovek.

Po ukončení 1. světové války se situace na jatkách normalizovala. S postupným rozvojem města začala jatka nepostačovat, a to nejen z důvodů technického pokroku, ale i s ohledem na růst počtu obyvatel města, takže směrem ke Stodolní a Porážkové ulici byla jatka v letech 1925–1927 rozšířena o nové provozy a modernizována. Nové budovy s puristicky prostými omítanými fasádami skrývaly funkčně promyšlenou dispozici, konstrukčně využívaly železobetonový skelet. Jako nové provozy vznikly sprchové lázně, byty ředitele jatek a zvěrolékaře umístěné směrem do ul. Stodolní, kancelářská budova,
chladírna, mrazírna, šatny, laboratoře, kontumační porážka a směrem k ul. Masné tržnice. Tato budova byla koncipována tak, že i po likvidaci areálu jatek mohla samostatně sloužit pro potřeby města.

V období od roku 1927 do roku 1945 se v areálu jatek neprováděly žádné větší stavební zásahy, pouze v roce 1932 byla provedena stavební úprava objektu bývalých sprchových lázní (objekt na nároží ul. Stodolní a Porážkové), které byly upraveny na byty zaměstnanců jatek. Neutěšená situace a stále vzrůstající porážka opět vedla k diskusi o přemístění jatek mimo centrum města. Na větší úvahy o novém místě nebyl čas, protože vypukla 2. světová válka. Ve stávajícím areálu byly v této době
prováděny pouze udržovací práce. Těsně po ukončení války bylo zástupci města opět konstatováno, že vzhledem k značné opotřebovanosti jak budov, tak technologických zařízení bude nutné najít místo pro nová moderní jatka– uvažovalo se o lokalitách v Hrušově, Koblově, Petřkovicích a dokonce
v Hlučíně. Provoz jatek však zůstal ve stávající lokalitě až do roku 1965, kdy se přestěhoval do masokombinátu v Martinově.

Areál byl využíván do roku 1986 Technickými a zahradními službami města Ostravy (starší
cihelná část) a Severomoravskými pekárnami (novější část při ul. Stodolní). Urbanistická struktura si nadále zachovávala své půdorysné drobné měřítko blokové zástavby. V 90. letech 202. stol. byla dřevěná věžička chladírny rozebrána a snesena, čímž přišel areál o svou charakteristickou dominantu.

Po opuštění jatek firmami areál začal chátrat. Chátraly budovy stejně jako celá okolní čtvrť, která byla podle tehdejšího územního plánu určená k demolici. K úplné demolici areálu nakonec nedošlo, i když část hal (starší části) byla ještě počátkem 90. let století zbořena. Jediným krokem k záchraně byla zřejmě skutečnost, že od roku 1987 byla památkově chráněna nejstarší část areálu. V roce 1994 na to navázalo prohlášení o ochraně dalších cihelných objektů z konce 19. století v jejím bezprostředním okolí.

Bauhaus

Část historicky cenného komplexu, který leží mezi železniční tratí, Janáčkovou, Pobialovou a Stodolní ulicí, musela být v devadesátých letech zbořena. V roce 1994 získala přilehlý pozemek i s Jatky společnost Bauhaus za 38 mil. korun. Aby Bauhaus mohl v tak atraktivním místě začít stavět, zavázal se, že jatka zrekonstruuje. Stavební odbor města mu vydal jedno stavební povolení na výstavbu prodejny i na rekonstrukci kulturní památky. Ta měla být opravena v roce 1997. Bauhaus vystavěl jen hypermarket a o budovu Jatek od té doby nejeví zájem. Ve smlouvách s městem (podepisoval starosta obvodu Radim Chytka) se na závazek i sankce pozapomnělo – smlouva zde.

Firma Bauhaus zajistila jediné – do objektu nezatéká, jinak objekt dál chátrá. Před zvědavci a vandaly byla kolem budovy postavena plechová nevzhledná ohrada.

Počátkem roku 2010 se pod tíhou sněhu zbortila střecha jednoho z objektů a bylo nutné ji zdemolovat, byla nebezpečná pro okolí. Bauhaus se nechal slyšet, že zdivo ze zdemolované stavby bude probráno, aby se mohly původní cihly použít pro případné opravy hlavního objektu.

V roce 2012 zástupce firmy Bauhaus v rozhovoru uvádí, že o záměru prodeje firma město informovala už v roce 2002, doposavad však město nemělo zájem.

Soutěž nechceme

Město odkupuje nemovitosti od Bauhausu za 80 mil. korun. Cena však byla kritizována jako nadhodnocená. Ostrava původně na rekonstrukci jatek vypisovat soutěž nechtěla. Na tento fakt upozornil okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu. Připomeňme si slova z článku na serveru ostrava.rozhlas.cz roku 2016.

Ostrava zatím neplánuje architektonickou soutěž na opravu historických jatek. Členové okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu to ale kritizují. Podle nich by si to jedna z nejvýznamnějších průmyslových památek města z přelomu 18. a 19. století zasloužila. Připomeňme, že stavba v centru města desítky let chátrala. Po letech sporů jí radnice koupila za 80 milionů korun od bývalého vlastníka.

„Je to významná kulturní památka a architektonická soutěž by ošetřila, že nejen rekonstrukce samotných jatek ale i návaznost na okolí bude vyřešena tak, aby se to tam mohlo dále rozvíjet. Samozřejmě bychom se nesmířili s tím, že se řekne, že architektonická soutěž nebude, protože k tomu není racionální argument,“ říká Ilona Rozehnalová.

Podle primátora Tomáše Macury (ANO) soutěž není nutná. „Nepočítáme s architektonickou soutěží, ale chceme oslovit alespoň dvě kanceláře, které mají s podobnými projekty zkušenosti,“ říká primátor.

Vedení města má obavy, že soutěžení zabere příliš mnoho času. Chce totiž zajistit obnovu jatek do komunálních voleb v roce 2018. „Můžeme dělat soutěže na všechno, pak ale nestihneme nic. Vím, že se to všem nelíbí, ale bereme za to politickou zodpovědnost. Já osobně bych rád opouštěl úřad s jistotou, že ten proces je nezvratný,“ dodává Macura.

Město nakonec na nátlak odborné veřejnosti vyzvanou architektonickou soutěž vypsalo…

Vítěz soutěže odstoupil

Vítězem mezinárodní architektonické soutěže na přeměnu bývalých městských jatek bylo studio Petr Hájek Architekti z Prahy. Na návrh poroty ostravští radní rozhodli také o pořadí na druhém a třetím místě. Jako druhý nejlepší byl vyhodnocen návrh kanceláře zerozero z Prešova, třetí místo patří návrhu KWK PROMES architekta Roberta Konieczneho z Katovic.

Přehled přímo oslovených kanceláří:
Petr Hájek Architekti z Prahy – vítězný návrh
Ing. Arch. Robert Konieczny s KWK PROMES z Katovic
Arch. DI Arkan Zeytinoglu z Vídně *
Arch. Irakli Eristavi ze společnosti zerozero s.r.o. z Prešova
architektonická kancelář Wenink, Holtkamp Architecten z Eindhovenu *.

Vyzvané architektonické kanceláře na základě zaslaných portfolií:
Ing. Arch. Lukáš Kordík z GUTGUT z Bratislavy
architektonická kancelář PLURAL z Bratislavy
Ing. Arch. Josef Kiszka z ARKISS-ING z Havířova
RADAARCHITEKTI z Brna
McCullough Mulvin Architects z Dublinu.

Vítězný návrh ke shlédnutí ZDE.

Ostatní návrhy ke shlédnutí ZDE.

Vítěz vyzvané architektonické soutěže, Petr Hájek Architekti, se však dlouhodobě nemohl s městem Ostrava domluvit na smluvních podmínkách. Ty dokonce označil až za drakonické. Úryvek článku z roku 2017, který byl publikován na Archiwebu:

Proměna historické budovy někdejších jatek nedaleko centra Ostravy se komplikuje. Město totiž dosud nepodepsalo smlouvu s vítězem architektonické soutěže, kterým se stalo pražské studio Petr Hájek Architekti. Z otevřeného dopisu vítěze soutěže adresovaného vedení města i soutěžní komisi, který má ČTK k dispozici, vyplývá, že návrh smlouvy vypracovaný městem je pro architektonické studio neakceptovatelný, což dnes přímo potvrdil i architekt Hájek. Město se zatím k záležitosti nechce vyjadřovat. Podle mluvčí magistrátu Andreji Vojkovské tak učiní až na středeční tiskové konferenci.

„Návrh smlouvy na veřejnou zakázku je dle mého názoru nejen nevyvážený co do stanovených práv a povinností, ale dokonce zcela jednoznačně formulován ve prospěch zadavatele,“ uvedl Hájek v otevřeném dopisu.

Podle něj se tato skutečnost projevuje nejen v nepřiměřené výši smluvních sankcí, ale zejména v podmínkách neumožňujících standardní běh a návaznost jednotlivých úkonů.

„Jako příklad nevyváženosti smlouvy a drakonických podmínek pro zhotovitele lze uvést oprávnění zadavatele pozastavit platby za již poskytnuté a nadále poskytované plnění, aniž by to bylo zdůvodněno porušením smlouvy na straně zhotovitele, či jakýmkoliv jiným jeho profesním pochybením, s čímž jsem se v praxi ještě nikdy nesetkal,“ uvedl dále Hájek. Podle něj tak nemohl přistoupit k uzavření smlouvy, protože by to za těchto podmínek pro jeho společnost s ohledem na rozsah a význam projektu představovalo nejen ekonomické, ale i profesní riziko.

Zakázku na renovaci městských jatek nakonec získal až v pořadí třetí umístěný projekt polského studia KWK PROMES architekta Roberta Konieczneho.

Otevření v roce 2022

I když stavba není dokončena (kolaudaci již získala), byla na několik týdnů otevřena veřejnosti. Ta se tak mohla mezi pobíhajícími dělníky podívat na interiéry stavby, která bude sloužit jako zázemí pro galerii PLATO. Finální otevření je pak plánováno až v měsíci září/říjnu 2022.

Historická fasáda z režného zdiva byla očištěna a doplněna o chybějící cihly. Celkově pak byla / bude fasáda upravena tak, aby měla jednotný (postarší) vzhled. Do obvodových stěn byly umístěny otočné dveře s povrchovou imitací betonu. V jižní části objektu byla postavena navazující novostavba. Ta nahradila část objektu, který se zřítil před zahájením rekonstrukce.

Okna objektu jsou fixní, bezrámová. Nelze je tedy otevřít a větrat jimi. Při absenci venkovního stínění oken a nemožnosti větrat. S přispěním vhodné teploty ve výstavních prostorech bude kladen velký důraz na vnitřní rekuperaci vzduchu a chlazení.

V čase pořízení fotografií byla větší část fasády nedokončena.

Interiér objektu je puristický a skládá se z několika málo základních materiálů, které se opakují. Režné zdivo, omítka v bílém odstínu, betonová stěrka. Tuto kombinaci doplňují zachovalé prvky (např. litinové sloupy) a zařízení interiéru.

Schodiště ze vstupního prostoru do prvního nadzemního podlaží, kde se nachází otevřený výstavní prostor.

Font popisků a piktogramů v interiéru působí designově a čistě.

Z druhé strany recepce se nachází prostor budoucí kavárny / bistra. Jak můžete vidět, je zde na pultu ve velkém množství použita betonová stěrka. Ta je však velmi náchylná na oděr a mechanické poškození, což v provozu s větším pohybem osob může být brzy vidět.

Výstavní prostory v přízemí jsou opatřeny omítkou v bílém odstínu. V některých místnostech můžeme vidět ponechané litinové sloupy.

Z prosvětleného prostoru vstupní části se dostaneme k dalšímu schodišti. Zde je použit kontrast výšky jednotlivých prostor. Nízkého nadpraží průchodu, versus otevřený dvoupatrový prostor galerie.

V části novostavby, která nahradila zřícenou část objektu, nalezneme v přízemí další výstavní prostory. Konstrukce je tvořena pohledovým betonem s trámovým železobetonovým stropem. V části vznikl i velmi příjemný výstavní prostor, který je prosvětlen světlíkem.

V době otevření se zde nacházela i ukázka fragmentů. Část původního litinového sloupu se dá chápat jako historický prvek. Kousky betonu však působí úsměvně.

V této části můžeme také vidět otočné fasádní dveře. V době otevření byl však detail napojení dveří a ostění z pohledového betonu velmi nedořešený a bude zajímavé sledovat finální stav.

Další prostory v patře.

Z velké části jsou použity bezfalcové dveře s imitací betonové stěrky. Ty působí nerušivě a dotvářejí puristický vzhled interiéru. V detailu však vypadají již poměrně opotřebovaně.

V jinak vydařeném prostoru působí velmi rozpačitě provedení právě betonových stěrek. Je to hmota, která rozhodně nemá působit jednolitě jako například sádrová omítka. Má připomínat surovost betonu a klidně tahy hladítka. Na hranách a spojích odlišných materiálu je však provedení stěrky velmi nepovedené. Stěrky jsou umístěny i v prostoru toalet, kde dlouhou životnost také nelze očekávat.

Detaily stěny z režného zdiva.

zdroj text historie: URBANISMUS A ÚZEMNÍ ROZVOJ – ROČNÍK XIII – ČÍSLO 3/2010

Související články

• 22.04.2024: Městská jatka se rozpadají
• 28.02.2024: Jatka se uchází o prestižní ocenění
• 18.01.2024: Proměna okolí galerie PLATO v roce 2024
• 08.08.2023: Zahrada Přítomnosti
• 28.09.2022: OVASTORY #87 – přesvícená jatka
• 19.09.2022: Úprava okolí jatek v centru Ostravy