Ostravské sochy #53

Umělecká výzdoba smutečních síní na hřbitově ve Slezské Ostravě autorů Reného Roubíčka, Jana Nušla, Radima Ulmanna, Otakara Schindlera, Františka Buranta, Čestmíra Hlavinky a Vladimíra Janouška.

Dne 23. dubna 2016 jsem na stránkách Moravskoslezských staveb zveřejnil první díl seriálu o uměleckých dílech na území města Ostravy s názvem Ostravské sochy. Rok uplynul rychle, ale nasbíralo se za něj celkem 52 dílů tohoto seriálu, který snad alespoň některé z vás každou sobotu těšil informacemi o výtvarné výzdobě veřejného prostoru našeho města a přispěl k její popularizaci. Dnes máme před sebou 53. díl, který tento roční maraton uzavře a bude posledním.

Před rokem jsme seriál začali na městském hřbitově ve Slezské Ostravě (viz první a druhý díl) a tam ho také zakončíme. Zatímco venkovní výzdobu hřbitova jsme si již představili vcelku kompletně, interiérové realizace zůstaly u slibů. Zde je tedy plním.

Na slezskoostravském hřbitově najdeme hned dvě smuteční síně – velkou a malou. Zatímco velká je součástí budovy krematoria a vévodí vrcholku kopce, na jehož svazích se hřbitov rozprostřel, malá se nachází hned u silnice, na kraji hřbitova za kostelem sv. Josefa. Obě smuteční síně byly v 60. letech bohatě vyzdobeny díly předních českých umělců, která vzešla z celostátní soutěže. Bohužel výzdoba malé smuteční síně vzala zcela zasvé při rekonstrukci v roce 1997 a nemáme zatím k dispozici ani historické fotografie jejího interiéru. Víme však, že čelní stěnu kaple zdobila skleněná stěna proslulého sklářského výtvarníka Reného Roubíčka o velikosti necelých 33 m². Jiný prostor kaple (snad vstupní?) byl zpestřen dekorativní stěnou s mříží od Jana Nušla, který pracoval s prostorovým efektem – vzadu na stěně umístěné horizontální tyče byly opticky přetínány vertikálami otevírací mříže. Jak velká, tak malá obřadní síň měly taktéž zdobené vstupní dveře, které navrhli René Roubíček s Františkem Burantem. V obou objektech jsou již minulostí.

Interiér velké smuteční síně od architekta Iva Klimeše s využitím reliéfu Radima Ulmana a Otakara Schindlera a vitráží Františka Buranta (foto Roman Polášek)

Velká smuteční síň si oproti malé dosud uchovala téměř původního ducha, ačkoli i zde leccos časem zmizelo. V samotné obřadní síni upoutá pozornost designové ztvárnění stropu, závěsná svítidla i dřevem obložené stěny, které nad katafalkem přecházejí do záměrně decentního reliéfu s osově symetrickými vertikálními prvky. Autory této realizace jsou architekt Radim Ulmann a malíř a scénograf Otakar Schindler. Celý prostor pak korunují nádherné barevné vitráže z hutního skla umístěné do podélných otvorů přetínajících boční stěny síně nad vstupy z čekáren rodiny a smutečních hostů. Jejich autorem je již zmiňovaný sklářský výtvarník František Burant (mj. autor skleněného dekorativního pásu na ochozu výpravní haly nádraží v Ostravě-Vítkovicích) a byly realizovány v dílnách Ústředí uměleckých řemesel v Praze.

Radim Ulmann a Otakar Schindler: dekorativní stěna nad katafalkem smuteční síně, 1962–1968 (foto Roman Polášek)

František Burant: jedna z vitráží pro smuteční síň, 1962–1968 (foto Roman Polášek)

Již k zaniklým dílům je nutno počítat výzdobu čekáren. Již v 60. letech byla jedna čekárna ozdobena reliéfem sochaře Čestmíra Hlavinky, avšak k podobě a dalšímu osudu tohoto díla nevíme zhola nic. Chytřejší jsme v případě druhé realizace, která vznikla teprve v roce 1980 pro čekárnu smutečních hostů, napravo od hlavního vstupu do smuteční síně, jež byla tehdy ke starší budově přistavěna. Pro tento prostor vytvořil reliéf renomovaný pražský sochař Vladimír Janoušek, s nímž architekt objektu Ivo Klimeš spolupracoval častěji (viz další ostravské Janouškovy realizace, o kterých již byla řeč ve 23. díle našeho seriálu). Závěsnou plastiku tvořily jednoduché pláty a pruty z nerezové oceli představující v celkové kompozici smuteční ratolest. Toto dílo viselo v čekárně hostů až do roku 2005, kdy bylo bez náhrady předáno Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových, jejíž zástupci ho odvezli do Prahy. Touto cestou přišlo město Ostrava o další dílo předního českého umělce, jehož finanční hodnota by dnes byla oproti jeho pořizovací ceně počátkem 80. let, kdy vyšlo na 50 tisíc Kčs, minimálně desetkrát vyšší.

Vladimír Janoušek: Ratolest v čekárně smutečních hostů, 1980 (Zemský archiv v Opavě)

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.

http://ostravskesochy.cz/dilo/1039

http://ostravskesochy.cz/dilo/1038

http://ostravskesochy.cz/dilo/1041

http://ostravskesochy.cz/dilo/1032

http://ostravskesochy.cz/dilo/1040

http://ostravskesochy.cz/dilo/1037

http://ostravskesochy.cz/dilo/1381

Související články

• 15.04.2017: Ostravské sochy #52
• 08.04.2017: Ostravské sochy #51
• 01.04.2017: Ostravské sochy #50
• 25.03.2017: Ostravské sochy #49
• 18.03.2017: Ostravské sochy #48
• 11.03.2017: Ostravské sochy #47